Historie
Úvod
Historie naší společnosti se počítá od roku 1952, kdy se tehdejší výzkumný ústav stal samostatným právním subjektem. Velká část naší historie je těsně spjata s historickou budovou sídla v Ústí nad Labem.
Budova byla postavena v letech 1893 až 1895 jako správní budova Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu, dnešního Spolku pro chemickou a hutní výrobu, akciové společnosti. Autorem plánů novogotické stavby byl podnikový stavitel Robert Langs. Nejpůsobivější částí celé budovy je hlavní schodišťová hala s třídílnou nástěnnou olejomalbou. Jejím hlavním úkolem bylo oslavit činnost Spolku a jeho vůdčí osobnosti. Ústřednímu poli obrazu dominuje postava dlouholetého ředitele, Dr. Maxe Schaffnera.
Nejkrásnější místností budovy je zasedací síň. Její interiér se dochoval v původní novogotické podobě. Střídá se zde dřevěné deštění a malované stěny. Malby ve schodišťové hale i zasedací místnosti pochází od malíře Josefa Reinera.
V roce 1931 přestala administrativní budova Spolku plnit svůj účel. Ve 30. letech byla přestavěna na výzkumné a zkušební laboratoře a byly sem soustředěny výzkumné kapacity Spolku. Poté, co bylo pohraničí obsazeno německou armádou, byl Spolek prodán. Nový vlastník, I. G. Farbenindustrie a Chemische Werke von Heyden, výzkum v nových laboratořích zastavil a větší část budovy v letech 1938 - 1945 pronajal ředitelství říšské pošty.
V roce 1952 budovu převzal nově vytvořený Výzkumný ústav anorganické chemie (VÚAnCh) a své sídlo v ní má dodnes. V této budově mohl navázat na dlouholeté tradice chemického výzkumu ve Spolku.
V letech 2010 až 2015 vybudoval VÚAnCh v rámci projektu, financovaného z OP VaVpI, nové výzkumné centrum UniCRE, které soustředil do zrekonstruované budovy v Chemparku Záluží. Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum, jak se dnes výzkumný ústav jmenuje, nyní působí v obou lokalitách, v Litvínově-Záluží a v Ústí nad Labem, kde je sídlo společnosti.
1952 - 1989
1952 |
 |
Založení výzkumného ústavuRozpočtová organizace Výzkumný ústav anorganické chemie (VÚAnCh) byl založen jako výzkumná a vývojová základna koordinovaného rozvoje československého anorganického chemického průmyslu. Významného postavení VÚAnCh dosáhl v oblastech:
|
1962 |
 |
První transformace VÚAnChVÚAnCh přestal být rozpočtovou organizací. Do roku 1969 byl krátce součástí trustu podniků Slovchémia Bratislava. |
1969 |
 |
VÚAnCh se stává součástí koncernu ChemopetrolVÚAnCh se stal koncernovou účelovou organizací koncernu Chemopetrol. Kromě svých stěžejních výzkumných aktivit se zabýval také inženýrskými problémy chemických procesů v mnoha dalších odvětvích, včetně hutnictví, strojírenství, potravinářského průmyslu i zemědělství. VÚAnCh řešil zadané problémy komplexně, tedy od výroby přes užití výrobků po využití nebo alespoň zneškodnění odpadů. VÚAnCh a řada jeho pracovníků měla oprávnění školit absolventy vysokých škol k dosažení vědecké hodnosti. |
1989 |
 |
VÚAnCh se stává státním podnikemVÚAnCh od 1. července 1989 fungoval jako samostatný státní podnik.
|
1990 - 2009
1995 |
 |
Transformace na akciovou společnost1. ledna 1995 vznikla akciová společnost Výzkumný ústav anorganické chemie, a.s. Hlavním akcionářem byl stát (FNM ČR), menšími akcionáři byli Město Ústí nad Labem a Restituční fond. |
1997 |
 |
Unipetrol se stává vlastníkem VÚAnChV březnu roku 1997 se majoritním akcionářem Výzkumného ústavu anorganické chemie, a.s. stal UNIPETROL, a.s., který je od dubna 1998 jeho jediným akcionářem. |
1999 |
 |
Výroba kapalných hnojivVÚAnCh v tomto období vyráběl kapalná hnojiva a dodával je do široké obchodní sítě. Hnojiva byla určena spíše pro malospotřebitele. Výroba probíhala podle převzatých, ale i vlastních receptur. V roce 2007 ji přenechal Lovochemii, a.s. |
2000 |
 |
Integrace výzkumných kapacitV letech 2000 až 2001 VÚAnCh v rámci integrace výzkumných aktivit Unipetrolu přebírá výzkum společností Chemopetrol, a.s., Kaučuk, a.s., a Lovochemie, a.s. VÚAnCh svoje aktivity koncentruje do dvou pracovišť, a to do Ústí nad Labem, kde zůstává sídlo společnosti, a do Litvínova-Záluží. |
2001 |
 |
Stěžejní oblasti výzkumuPo začlenění nových pracovišť, která se historicky zabývala jinými oblastmi chemie, VÚAnCh postupně soustředí centrum svého zájmu do oblastí:
|
2010 - současnost
2010 |
 |
Projekt UniCREZačalo pětileté období realizace projektu Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum (UniCRE) financovaného z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). VÚAnCh během něj vybudoval stejnojmenné výzkumně vzdělávací centrum, tedy mj. zrekonstruoval tři budovy v Chemparku v Litvínově-Záluží a nakoupil vybavení za více než 200 milionů korun. |
2015 |
 |
Cena AFI a výzkumná infrastruktura CATPROUniCRE získalo cenu AFI za významný počin v oblasti investic. S koncem tohoto roku skončilo také období realizace projektu UniCRE. VÚAnCh díky němu disponuje špičkovou výzkumnou infrastrukturou. Klíčovým pracovištěm je tzv. pokusná základna, která umožňuje testovat rafinérské, petrochemické a další procesy, katalyzátory či suroviny za reálných podmínek a za použití reálných i modelových surovin i plynů. Část výzkumné infrastruktury byla pod názvem CATPRO zahrnuta do tzv. Cestovní mapy ČR velkých infrastruktur. |
2016 |
 |
Změna názvu společnostiVýzkumný ústav anorganické chemie, a.s. byl v zájmu sjednocení názvů přejmenován na Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum, a.s. (UniCRE).Rozbíhá se projekt CATPRO, jehož cílem je poskytnout odborníkům z externích institucí, včetně zahraničních, otevřený přístup ke stejnojmenné infrastruktuře. |
2017 |
 |
Významné projektyUniCRE řeší další významné projekty. Jedním z nich je projekt CATAMARAN, jehož cílem je posílit výzkumnou infrastrukturu CATPRO a zvýšit tak její potenciál pro kvalitní mezinárodní výzkum. UniCRE také získalo podporu v rámci tří mezinárodních projektů financovaných z Rámcového programu EU pro výzkum a inovace Horizont 2020 a Výzkumného fondu pro uhlí a ocel. Rozvíjí tak svůj výzkum výroby paliv z alternativních surovin. |
Historie výzkumu
Historie rafinérsko-petrochemického výzkumu v Chemparku Záluží
Zdejší výzkum byl motivován poválečnou situací, kdy bylo potřeba vyrábět paliva pro Československo, aniž existovaly jiné zdroje. Zpracovávalo se uhlí a brzy bylo potřeba přejít na binární surovinovou bázi, tedy uhlí a ropu. Továrna byla poničena, němečtí odborníci byli odsunuti. V padesátých letech bylo uvaleno embargo na dovoz západních katalyzátorů i pokročilých technologií.
Štěstím pro litvínovský výzkum bylo i to, že se zde sešla skupina nadšených mladých inženýrů, kteří se nelehkého úkolu ujali.
Bylo potřeba vybudovat jak rozvojové, tak provozní laboratoře. Ty se v roce 1952 vyprofilovaly Výzkumného ústavu pro chemické využití uhlí (VÚCHVU), který měl v dobách svého největšího rozmachu až 300 zaměstnanců. Od roku 1962 působil se stejnou zkratkou jako Výzkumný ústav pro chemické využití uhlovodíků.
Profil tohoto ústavu kopíroval rozvoj továrny, která byla až do roku 1972 zaměřena na společné chemické zpracování uhlí a ropy. Od 70. let probíhal významný rozvoj podniku, který spočíval v kapacitním nárůstu výroby. Rozvoj se prohluboval množstevně (ropovod Družba) i kvalitativně (rozvoj hlubokého zpracování ropy, petrochemie a výroba polymerů). Výzkum výroby polymerů ovšem zabezpečoval VÚMCH (Výzkumný ústav makromolekulární chemie, dnešní Polymer institut Brno).
Výzkum byl motivován potřebou studia tzv. co-processingu obou surovin. Od roku 1972, kdy bylo zastaveno chemické zpracování uhlí, se jednalo o rozvoj čistě ropných procesů. VÚCHVU se nadále orientoval na výzkum vlastních heterogenně katalyzovaných procesů. Efekt vlastního výzkumu spočíval v tom, že zdejší výroba motorových paliv i polymerů odpovídala standardní evropské úrovni.
V rámci politických změn během 90. let, které se významně dotkly organizace českého chemického průmyslu, byl VÚCHVU přejmenován na Výzkumné a vývojové centrum Chemopetrol (VVC). Výzkum zde pokračoval podle potřeb podniku, zejména v oblasti katalytických procesů. Probíhal ovšem v prostředí konkurence dalších výzkumných pracovišť pozdějších vlastníků rafinerie - firem Shell, Agip a Conoco. To, že zdejší výzkum přečkal i toto období, ukazuje na jeho standardní evropskou úroveň. V rámci dalších organizačních změn probíhajících v té době v Unipetrolu byl úsek VVC spojen s tehdy samostatnou akciovou společností VÚAnCh.