Zinksilikátové nátěry nebo povlaky, na bázi anorganického silikátového pojiva, patří společně s organickými nátěry pigmentovanými zinkem do skupiny tzv. zinkových nátěrů s vysokým obsahem kovového zinku 80-95 % hmotn. v netěkavém podílu nátěru. Tato práce se zaměřila na sledování chemických a fyzikálně-mechanických vlastností nátěrů pigmentovaných kovovým zinkem, a na jejich odolnost po expozici v různých typech korozního prostředí. Antikorozní pigmenty - částice kovového zinku - byly použity ve dvou tvarově odlišných formách – isometrické a lamelární částice, které se od sebe liší svým olejovým číslem a svou morfologií. Jako pojiva byly vybrány roztoky alkalických silikátů - vodní skla následujících typů: draselné vodní sklo R25 (silikátový modul 3,7), sodné vodní sklo R132 (silikátový modul 3,45), lithné vodní sklo (silikátový modul 6,5) a tetraethylorthosilikát (TEOS 40). Z organických pojiv byly do zkoušek zařazeny následující: epoxydová pryskyřice Beckopox VEH 2390w/75MP, epoxy-esterová pryskyřice Duroxyn VAX 6127w/47WA a silikonová pryskyřice Lukosil 130. Anikorozní vlastnosti připravených povlaků byly testovány pomocí kondenzační a solné komory a SO2 komory s kondenzací vodní páry a také použitím testu Machu-Schiffman. Nejvyšší odolnost byla zaznamenána u povlaků na silikonové bázi s kuličkovým zinkem. Tvorba osmotických puchýřků byla zjištěna jen u povlaků na bázi epoxidové pryskyřice. Vliv použitého pojiva na fyzikálně-mechanické vlastnosti povlaku nebyl prokázán. Ke zvýšení přilnavosti povlaků, je dobré podklad pod nátěrem otryskat jemným pískem.