VÝZKUMNÉ CENTRUM UNIPETROLU VYVÍJÍ ZPŮSOB, JAK NEJLÉPE RECYKLOVAT PLASTOVÝ ODPAD. UDĚLAJÍ Z NĚJ KAPALINU, KTEROU POTOM DÁLE VYUŽIJÍ VE VÝROBĚ.

Skoro polovina plastů nyní končí na skládce, protože se prakticky vyplatí recyklovat jen PET lahve. Ve výzkumném centru UniCRE pracují na tom, aby se to změnilo. Testují způsob, jak pomocí chemické recyklace (pyrolýzy) proměnit odpadní plasty na kapalinu. Cisterny s ní by pak z třídicích linek přijížděly přímo do litvínovské rafinerie Unipetrolu. Tady by se plastová tekutina ještě jednou destilovala a opět „pustila“ do zařízení, které by z odpadů vyrobilo nové plasty. Kruh oběhu materiálu by se uzavřel.

„Pyrolýza probíhá při 400 až 800 stupních a jde z ní získat pro další zpracování až 80 procent plastového odpadu. Záleží na složení suroviny a reakčních podmínkách. My testujeme nejvhodnější poměr, který umožní přeměnu co největšího množství odpadu,“ vysvětluje Jiří Hájek, který od letošního léta řídí Unipetrol – výzkumně vzdělávací centrum UniCRE. Stojí přitom na schodech ocelové konstrukce nové destilační jednotky vybudované v Litvínově za 19 milionů korun. Do konce tohoto roku se v ní začne už téměř za provozních podmínek pracovat.

Odpadní budoucnost Unipetrolu

Zmíněná plastová budoucnost je ještě minimálně pro několik příštích let vzdálená. Pokud k ní ale nakonec dojde, může v petrochemii u plastů začít fungovat to samé co v hutnictví, kde kovový šrot tvoří až polovinu suroviny při výrobě tekuté oceli. Naopak skoro polovina z loňských 400 tisíc tun plastových odpadů skončila v Česku na skládkách. Necelá pětina se spálila a třetina se mechanicky recyklovala rozdrcením a dále využila.

Chemická recyklace a následná destilace v rafinerii umožňují podle Hájka vytvořit surovinu pro výrobu plastového materiálu, který je k nerozeznání od původní suroviny vyrobené z ropy: „Jde dosáhnout kvality polymerních plastů, kterou požaduje potravinářský a farmaceutický průmysl. To mechanická recyklace neumožňuje,“ dodal.

Nové destilační zařízení v litvínovském areálu je ale jen pilotním projektem pro větší jednotku, kterou bude Unipetrol muset vybudovat, pokud v budoucnu skutečně začne s využíváním odpadů ve velkém. Potom už půjde o investici v řádu stovek milionů korun. Největší česká petrochemická firma, která provozuje rafinerie v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, hodlá do roku 2030 vyrábět více než tři procenta své produkce z odpadů. Nejde přitom jen o odpadní plasty, ale i o použitý kuchyňský olej, biologicky rozložitelný komunální odpad nebo dřevní štěpku. Z nich firma plánuje na konci příštího desetiletí dohromady vyrábět přibližně 175 tisíc tun plastů ročně.

Proto už příští rok vznikne v Litvínově také linka na pyrolýzu, která je mezistupněm mezi kontejnery na odpad a rafinerií. A zatímco stabilizace, rafinace a destilace budou vždy spojené s rafinérským byznysem, linky na pyrolýzu si podle Hájka mohou v budoucnu pořídit i podniky, které se zabývají sběrem a tříděním odpadu. V Litvínově vyvinuté technologie pak budou k rozjetí tohoto způsobu zpracování odpadu k dispozici. Kapalná forma plastu, která se dá snadněji přepravovat, by pak mohla začít ve stále větším množství mířit do rafinerií. Linky na pyrolýzu by zároveň pohánělo teplo vzniklé zplynováním části těchto plastů.

Kromě obsahu žlutých kontejnerů, kterých je po celém Česku několik desítek tisíc, je pro Unipetrol lákavá také další odpadní surovina – pneumatiky. A to i přesto, že pryž obsahuje síru, která jejich využití ztěžuje. Síra se však dá pomocí vodíku odstranit. Výhodou při recyklaci pneumatik podle Hájka naopak je, že jde o unifikovaný materiál, kde mezi výrobci nejsou takové rozdíly, aby to při zpracování vadilo. Po vyladění recyklačních linek už pak lze zpracovávat různé značky pneumatik ve velkém množství. Použitých pneumatik jsou přitom k dispozici miliony kusů.

Pohon na dřevo

Výzkumně vzdělávací centrum UniCRE vzniklo jako samostatný podnik v roce 2016. Pod Unipetrol patří centrum od roku 1997 a navazuje na Výzkumný ústav anorganické chemie. Jeho 120 zaměstnanců se ale nevěnuje jen zpracování plastů, byť tato část jejich výzkumu je potenciálně nejdůležitější.

Komerčně vůbec nejdále je UniCRE ve zpracování použitých kuchyňských olejů. Problémem pro litvínovskou rafinerii ale je, že těchto olejů není v Česku dostatek, nasbírá se jich kolem 20 tisíc tun ročně.

Letos na jaře představili výzkumníci z UniCRE také biopalivo druhé generace z dřevní štěpky, které dva roky vyvíjeli s Finy a Němci v mezinárodním projektu podpořeném z unijního dotačního programu Horizont 2020. Základem výroby tohoto paliva je technologie Fischer-Tropschovy syntézy, což je zplyňování odpadní biomasy, která se dále přemění na plynné a kapalné uhlovodíky. Z jednoho kubíku dřevní štěpky se dá takto získat kolem 40 litrů syntetické motorové nafty, která se nemusí jen přimíchávat do klasických motorových paliv, ale lze ji použít i samostatně. Roční množství suché dřevní štěpky je v Česku kolem sedmi milionů tun. Kromě dřevního odpadu je stejnou technologii možné využít také pro zpracování slámy a dalších zemědělských zbytků. Podle Hájka dává ekonomický smysl vyvinout malé výrobní jednotky v blízkosti zdrojů biomasy, které pomocí této syntézy zvládnou vyrobit ročně zhruba 10 až 50 tisíc tun produktů vhodných pro přeměnu na paliva v tuzemských rafineriích.

Link na článek je zde.

Fotokopie článku: